Roxyinčin blogís
"Andělo, máš tam Samuela, tak si laskavě pohni!!! " křičí na mě máma a já sprintuju ven za svým miláčkem. "Ahoj Same! Copak se děje?? " zeptám se když nasednu do černýho kabrioletu. "Víš, já nevím jak ti to mám říct... špatně se mi o tom mluví a je mi moc líto, že tím všechno zkazím. " Páni, tag to je vážný, pomyslím si. "já musím skončit s tancováním. Prostě to nejde, Já jsem nemocnej a doktoři mi zakázali fyzickou námahu. Je mi strašně líto, že tě takhle opustím zrovna před tou soutěží... strašně mě to mrzí. " řekne mi můj miláček a já postřehnu jak mu po jeho božsky krásným a opáleným obličejíčku padá slza! Poprvé za celé ty tři roky, co ho znám, tak ho vidím jako normálního zranitelnýho kluka. Jak je ten život nespravedlivej. "Same!! Já nevím, co ti na to mám říct.... jakto? Co ti je?? Něco vážnýho?? Na tancování kašli, ale mě zajímá, co je tobě!!! " "Nic vážnýho fakt ne. Já jenom nesmím se namáhat, takže tancování bylo to první co mi zatrhli. Mám problémy s krví, ale bude to O. K!! Určitě... Ale hlavně si musíš ty najít nějakýho novýho tanečníka, slib mi to!!! Ty to stypko vyhraješ!!! Máš na to.. Nikdy jsem neviděl nikoho takovýho jako si ty, hned když tě Magda dovedla do Meebo, tak jsem věděl, že z tebe bude něco hodně dobrýho. A nemýlil jsem se! Seš hodně dobrá a zalekla se tě hned na prvním tréniku i Digina a to je říct! Prostě to vyhraješ! Budeš tancovat s nějakým skvělým tanečníkem a já tě budu sledovat!!! Nikdy tě neopustím!!! ""Andílku náš! Tak jak pokračují tréninky? Doufám, že nám to vyhraješ! " volá na mě nás třídní jen co vejdu do školy. "Ajé, copak se stalo?? Povídej... " řekne mi hned co spatří mojí tvář upatlanou od řasenky. " Víte, já jsem s eprávě dozvěděla, že nemám s kým tancovat.... " řeknu a dál pokračuju ve vyprávění toho, co jsem před malou chvílí zažila. Nevím proč, ale třídnímu tak nějak důvěřuju. Byl na nás vždycky hodnej a občas nám omluvil i ty záškolácký hodiny. Prostě je to náš miláček a nedokážeme si představit už jiného učitele než jeho. "A už máš nového tanečníka? " zeptá se mě po tom, co mu vše dovyprávím. "Ještě ne. Asi už to nemá cenu. Znovu učit někoho celou sestavu prostě to nejde. A navíc nemám s kým tancovat, u nás jsou všichni kluci zapojení aspoň v jedné sestavě a ve dvou soutěžit nemůžou. Takže mi nezbývá nic jinýho než s tím seknout. " odpovím mu. "Ale Andělo, to nemyslíš vážně, ne? Ty dřeš na to abys to stypko získala a najednou tě skolí taková malá nepříjemnost?? Já vím, jak moc ti na Samuelovi záleží, a proto bys sis snad měla už jenom kvůli němu najít nového tanečníka, který tě bude schopný vést, zvednout atd. A myslím, že by nebyl špatnej nápad začít s tím hledáním třeba tady na této škole. Je tady spousta sportovců. " " Mno právě sportovců, ale pochybuju o tom, že kromě toho, že mě zvednou, že dokážou trochu něco zatancovat. a ještě je otázka jestli by do toho některej z nich šel. "
Tak jak jsem si myslela, že zájem o to tancovat se mnou bude nulovej, tak jsem se šíleně mýlila. Pan profesor Miláček (mimochodem můj třídní) to nejspíš všem zdatným sportovcům nařídil povinně a za jedničky. Jinak si to vysvětlit nedokážu. Celý "konkurs" probíhal tak, že jsem vyzkoušela všechny ucházející se pány jestli mě dokážou zvednou a provést i trochu více náročnější zvedačku. Takže tímto tahem se jejich počet trochu zúžil, asi tak na polovinu. Následovně jsem se je snažila naučit pár jednoduchých kroků, ono se to zdá snadné, ale při takovém publiku bych to na jejich místě blbla i já. už jsem si připadala úplně beznadějná a to i po pauze, kterou navrhnul profesor. Najednou se otevřely dveře od tělocvičny a tam stál snad ten nejkrásnější kluk, jakýho jsem kdy viděla. Hnědookej blonďáček se ladným pohybem přesunul na lavičku a jakoby nic pozoroval mojí snahu naučit ty tupce tancovat. Když po 5 minutách toho mučení řekl, že se na to nedá dívat a že by to rád se mnou tancoval, jsem ho vyzvala na "parket". Nestačila jsem se divit, co ten kluk všechno zvládá a zřejmě jsem nebyla sama, prtž i Miláček zůstal stát s otevřenou pusou. " To je přesně to, co tady půlku dne hledáme!! " řekl raodstě učitel. Páni ten blonďáček mi v tancování sedí snad i víc než Samuel. Pomyslela jsem si a hned se ho zeptala jestli by měl zájem se mnou bojovat o to stypendium. Jeho odpověď zněla samozřejmě kladně... Náhle se znovu se otevřely dveře a v nich stál ten nejpovolanější, jak s oblibou říká náš třídní. " Tak co?? Jak to tady vypadá? Už máš vybráno Andělko?? " promluvil tlumeným hlasem. " Po nekonočném maratonu se tady objevil tenhle úžasný tanečník a já jsem zachráněna z celo denního mučení! " odpovím mu. " Njn, copak náš Martin. Vždycky se všude objeví až na poslední chvíli. "..... Jinak jak jsem se dozvěděla ten úžasný tančník se jmenuje Martin Čáslavský a asi do svých třinácti se věnoval tancování a pak začal hrát tenis. A hnedka, když se dozvěděl, že hledám tanečníka si prý odskočil domů zkusit pár tanečních kroků a pak utíkal s nadějí na to, že by mohl znovu tancovat, do tělocvičny.
... Zbytek příběhu najdete u mě na blogu;-)
Chcete domácí mazlíčky? Líbí se Vám želva nádherná, Osmák degu nebo čeští hadi? Nejprve si o nich něco přečtěte.
Napište (nechte si napsat) recenzi. Hodnocení a kritika webu Web-Recenze.cz | Reklama zde