Není víra jako víra
Co si pamatuji naposledy, tak jsem četla knihu Upálená za živa… přečetla jsem jí jedním dechem, nešlo totiž přestat. Protože mne tyto lidské osudy pohltí a zároveň naplní takovým zvláštním pocitem radosti, že já mohu žít v kultuře, kde ženy nejsou méně než dobytek. Kniha je provázena náboženstvím, které ženám zakazuje snad vše, na co si vzpomeneme. Jde o muslimy…Pro mne víra, kterou nedokážu a asi ani nechci pochopit. Celá kniha vypráví o mladé dívce, která pocházela z velmi početné rodiny, jestli si ještě pamatuji, tak měla jen jednoho bratra. Zbytek dětí tvořili dívky. Bohužel byly tak trochu navíc, zbytečné, na obtíž. Jednu její sestru zabili, byla ošklivá a nikdo ji nechtěl. Nemohla se tedy vdát a bránila mladším sestrám ve sňatku. U nich to totiž funguje tak, že se dívky v rodině vdávají od nejstarší po nejmladší…
Hlavní hrdinka se dostala do situace, kdy se o ni ucházel chlapec od sousedství. Tajně se scházeli, tlačil na ni a ona povolila. Měli spolu poměr. Vykašlal se na ni. Odjel pracovat mimo vesnici a již se neukazoval ani doma. Otěhotněla, nosila volné oblečení, aby to nešlo poznat. Ale bohužel, něco takového se snad ani utajit nedá. Rodina se domluvila s bratrancem, který ji polil benzínem a zapálil. Měla štěstí, skončila v nemocnici, v příšerných podmínkách, námi nepředstavitelných…
Buďme tedy rádi, že náš systém je jaký je, ale je tu čisto, dostaneme jídlo, máme toalety, koupelny a školený personál. Objevila ji tam dáma, která jí zachránila život. Hrdinka, jak ji budu nazývat porodila syna. Naštěstí byl zdravý. Abych se vrátila k záchraně života, tak ona dáma ji i jejího syna dostala ze země pryč, do civilizace. Dnes má děti dvě, manžela, ale stále se stydí vycházet ven odhalená, jizvy ji pokrývají velkou část jejího těla. Jizvy na těle nejsou však tak strašné a bolestivé jako to, že se jí chtěla zbavit vlastní rodina a po zbytek života bude žít ve strachu, aby ji nenašli. Znamenalo by to pro ni totiž jistou smrt. Tato víra bohužel neodpouští a je schopna pro zájmy a úctu rodiny bohužel i zabít.
To bylo o knize…V rodině máme muslima a také, neznám jej osobně, nemohu soudit, žije tisíce kilometrů, se švagrovou a dvěma syny, daleko. Ale mají se stěhovat do ČR, tak uvidíme. O tom možná jindy. Mám však také kamaráda ze Senegalu, i přestože je to muslim, nemohu říct slova. Je to úžasný člověk. Jí vepřové a pije pivo. Jednou mi povídal, že kdyby to věděl jeho otec, tak ho zabije. Balí ženský na jednu noc jako na běžícím páse, hold v tom umí chodit J a ještě v noci, nejpozději ráno je s úsměvem na tváři vyprovodil. Žili jsme spolu pod jednou střechou nějakou dobu v Praze a bylo to super. Poznala jsem také jinou mentalitu, kuchyni a styl života. Ale abych se vrátila k tématu. Svou víru nezapře. První on, potom žena, se kterou chodil. Byli jsme jako partička nakupovat i jeho novým objevem.
Chcete domácí mazlíčky? Líbí se Vám želva nádherná, Osmák degu nebo čeští hadi? Nejprve si o nich něco přečtěte.
Napište (nechte si napsat) recenzi. Hodnocení a kritika webu Web-Recenze.cz | Reklama zde